Akce

10.8.2013

10.-17.8. - Soustředění souboru ve Vysokém nad Jizerou

Folklorní soubor Šáteček se stejně jako každý rok vypravil na prázdninové soustředění, aby trénoval a zdokonaloval své hudební a taneční schopnosti. Ale tak jako pokaždé, bylo toto soustředění originální a nikdo se zde rozhodně nenudil.

Už odvoz zavazadel a způsob dopravy do penzionu se poněkud lišil od předchozích let. Kufry jsme naložili do auta už den předem, takže kdo něco zapomněl, měl zkrátka smůlu a táhl to v batohu na zádech. Vlakem. A ještě k tomu celkem plným. Proto první část cesty nebyla právě nejkomfortnější. Po přestupu už se situace znatelně zlepšila, malé děti (až na nejmenované výjimky, samozřejmě) nezlobily, a tak jsme bez nehody dojeli až na nádraží v Jablonci nad Jizerou. Odtud nás čekala cesta do Vysokého. Všichni jsme sice věděli, že to bude pořádná štreka, ale když se cesta vzhůru po kamení zdála nekonečná, nejeden z nás by si nejradši lehl do trávy a snil o odpočinku v měkké posteli.

Ale to by přece nebyl Šáteček. Po příchodu do penzionu nás čekalo příjemné překvapení v podobě krásných pokojů, a Wifi připojení.
A samozřejmě oběda. Čekali jsme, než odjede předchozí skupina hostů, abychom si vůbec mohli vzít naše zavazadla z přezouvárny. Nutno podotknout, že tuto místnost k jejímu účelu využíval málokdo. Po večeři nikdo neměl náladu na složité aktivity, a tak jsme všichni zapadli do pokojů, a šli otestovat měkkost a pohodlnost postelí.

Ráno jsme se probudili plni energie, protože postele byly skutečně pohodlné. Ale stačil jediný pohled na vyděšené tváře našich malých tanečníků, a okamžitě nám bylo jasné, co se děje. Romana přijela! Prvních několik minut bylo zdrcujících. Po téměř dvou měsících bez jakéhokoli tanečního tréninku bylo vážně těžké snažit se vyhovět požadavkům naší choreografky. Celkem rychle jsme se ale vzpamatovali, vydolovali své taneční schopnosti a vydali jsme se vstříc aktivnímu učení a opakování Rittersberků č. 2. K překvapení všech přítomných to nakonec nebylo tak zlé. Bylo hlavně třeba naučit se čtvrtý tanec, a tento cíl se podařilo splnit i za cenu spousty namožených a přetažených svalů a šlach, bolavých
a pošlapaných nohou, a několika pádů na zem, za což mohly nepovedené zvedačky a klouzavá podlaha v tělocvičně. Zvedačky jsme se naučili
a kluzkou podlahu přelstili teniskami. Už zbývaly jen namožené svaly, ale tuto oběť byl každý z nás ochoten podstoupit. Co bychom taky pro spokojenost a nadšení diváků neudělali, že? Měli jsme dokonce i možnost se na vlastní oči přesvědčit, zda se naše nově natrénované tance líbí publiku, a to na vystoupení pro kroužek malých angličtinářů, kteří s námi obývali penzion. Vzhledem k jejich reakcím se těším na každé další vystoupení, kde budeme mít možnost se předvést.

Nesmíme ovšem zapomínat na naši skvělou muziku. Na soustředění k nám přijel i Karel Krasnický, který s muzikou pracoval na nových skladbách. I po pouhých několika dnech cvičení zněly skladby nádherně, takže: „Muziko! Velký respekt.“

Celým soustředěním nás provázeli Anče, Kuba, Hajnej, a všichni z Krkonošských pohádek. Občas měli sice problémy se ztraceným hřebenem, někdy ztratili i svůj vlastní hlas, hledat museli i svoje věci začínající na „K“, kreslit krajinu k obrazu svému, učit sojku létat (což mimochodem jde vážně dost špatně, když se sojce zlomí zobák hned při prvním pokusu). Zjistilo se, že Kuba je vážně šikovný básník a o jeho tvorbu vás nemohu ošidit.

Vysoké krásné místo jest,
město velké, jak Ondrova pěst.
Penzion Aktiv je náš ráj,
je tam, co ten krkonošský háj.
Šáteček přijel sem tancovat a hrát,
aby byl milostpán Trautenberk rád.
Anče drobná hospodyňka je,
občas i Kubu umyje.
Hajnej je zas lesa pán
a zvěří je milován.
Sojka je však hnusný pták,
a Krakonoš houmlesák.


Myslím, že i přes všechnu tu námahu a únavu to stálo za to, a všichni se můžeme těšit na příští rok, na příští prázdninové soustředění.


Jíťa



Odkaz na fotografie rajče


Odkaz na fotografie facebook