Akce
12.6.2009
13.-14.6. - Hody Starý Poddvorov - přehlídka dětských folklórních souborů
Přišlo ke mně shora povolání vyrazit se Šátečkem na jižní Moravu. Tak jsem si sbalila šáteček a jela…ne, Šáteček si sbalil mě a jeli jsme. Tak.
Sobotní vstávání před šestou nebylo žádný med, ale vyplatilo se – po pěti hodinách v autobuse jsme se cítili příjemně rozlámaní a ještě unavenější. Vzpružil nás až oběd a domácí koláčky kuchařek z mateřské školky, ve které nás ubytovaly. Jaký byl náš údiv, když se nám po vydatné stravě chtělo zase spát. Ale nedalo se svítit (tedy slunce svítilo o sto šest, aby nedošlo k nějaké mýlce), museli jsme se trochu secvičit na večerní vystoupení. Někteří u toho trochu funěli a občas nemohli popadnout dech, ale nebudu vás napínat – dopadlo to dobře.
Pak už byl čas strojit se na průvod. Pro mě to znamenalo vůbec první zkušenost s krojem, to znamená, že mi pořád někde lezly různé cípy a muchlance, ale děvčata mi ráda poradila jak na to a nikdo se mi (skoro) nesmál.
V průvodu s námi kráčel i místní folklorní soubor Kordulka, taky jim to moc slušelo. Už na začátku u křižovatky se začali připojovat místní fanoušci i zahraniční hosté. Muzika spustila a hrála dokonce i za pochodu (nejlíp to šlo Honzovi s basou, viď). V tu chvíli se spustilo to pravé rejdění. Překvapilo mě, s jakou lehkostí a samozřejmostí mě do sebe vtáhla hudba a tanec. Zjistila jsem, že jednoduchost melodií a tanečních kroků v člověku snadno vyvolá jednoduchou (rozumněj základní, přirozenou) radost. Lidé poslouchali a dívali se se zájmem. Smáli se. To mě bavilo!
Došli jsme na připravené podium vedle školky. V programu jsme se střídali s Kordulkou – a s její kapelou – Gajdošskou muzikou ze Starého Poddvorova. Hráli a zpívali perfektně, bylo vidět, že jsou zvyklí na publikum. Troufám si říct, že nám to také šlo moc pěkně až na občasné výpadky (moje výpadky), ale zřejmě to nikomu příliš nevadilo a za to vám děkuju. Skončilo se celkem pozdě, malé děti pošupaly do spacáků a dospělí si ještě užili ochutnávku místních vín – výborných – červených i bílých.
V neděli jsme využili volného dopoledne a jeli se podívat na starobylý větrný mlýn, který stál osamoceně uprostřed polí a byl dokonce otevřený a tak jsme ho náležitě prošmejdili. Následně jsme se neudrželi a otrhali pár třešňových stromů poblíž. Zvěř jedna. Po krátké projížďce po okolních vinařských vískách už byl čas vrátit se na oběd, což jsme rádi udělali, přejídání, to nám jde.
Odpoledne zase rychle do průvodu a honem zahájit festival děstkých souborů, abychom se včas nalodili na náš silniční koráb a houpavě odpuli po „Dé jedničce“ zpátky domů.
Díky všem za zážitek a novou zkušenost a těším se zas někdy.
Eliška
Odkaz na další fotografie